![]()
34
4/2024
Tajemství vesmíru
Sluneční soustava
povrch Měsíce
Foto NASA/GSFC/ASU, NASA / JPL / University of Arizona, Pavel Gabzdyl
N
a potvrzení existence propastí
vměsíčním povrchu jsme čekali
opravdu dlouho. Neodhalilo je ani
mapování pomocí amerických sond Lunar
Orbiter ke konci 60.let, adokonce ani
fotografování zoběžné dráhy vrámci pro-
gramu Apollo. Rozlišení tehdejších záběrů
arozsah mapování kobjevu propastí jedno-
duše nestačily. První znich se proto povedlo
identikovat až vroce 2008, na snímcích
zkamery srozlišením deseti metrů umístěné
na japonské sondě Kaguja. Ořád přes-
nější pozorování uskutečněná americkým
automatem Lunar Reconnaissance Orbiter
navíc ukázala, že nejméně dvě zuvedených
propastí mohou vést do podzemních jeskyní
neznámého rozsahu.
Příslib existence lunárních kaveren
tak motivoval pátrání po propastech,
jež do nich ústí. Na detailních záběrech
měsíčního povrchu se postupně podařilo
rozlišit přes dvě stovky propastí různých
tvarů avelikostí. Většina zmíněných
zvláštních útvarů byla přitom naleze-
na voblastech, které roztavil dopad
velkých kosmických těles. Vblízkosti
impaktních kráterů se totiž nacházejí
rozměrné dutiny, jež se zformovaly při
rychlém ochlazení roztaveného terénu.
Výdutě se pak vdaných lokalitách mohly
vytvořit také vdůsledku úniku plynů
ztaveniny na povrch.
Vyschlé řeky lávy
Dopady cizích kosmických těles nepřed-
stavovaly jedinou dramatickou událost, jež
dokázala roztavit ohromné části měsíčního
povrchu. Zejména na přivrácené polokouli
se totiž před více než dvěma miliardami let
odehrávala čilá vulkanická činnost: Zak-
tivních center tryskala na povrch žhavá láva
apostupně zalila obrovské plochy strnulého
lunárního světa. Popsaným způsobem
vznikla tmavá měsíční moře.
Kpozůstatkům zmíněné dávné sopeč-
né činnosti patří koryta, jež tekoucí láva
do měsíčního povrchu vymlela. Například
Schröterovo údolí alias Vallis Schröteri,
připomínající plazícího se hada, vychází
zprotáhlé deprese oprůměru asi deseti
kilometrů, přezdívané Kobří hlava. Údolí
se na své zhruba 150 kilometrů dlouhé
trase kOceánu bouří postupně svažuje až
očtyři kilometry ajeho meandry vypa-
dají jako některé řeky na Zemi. Široké je
až deset kilometrů avmaximu dosahuje
hloubky jednoho kilometru.
Na detailních záběrech Měsíce objevili vědci už přes dvě stovky propastí, s průměrem
od několika metrů až po kilometr. Nelze přitom vyloučit, že zmíněné útvary ústí do
prostor, které by mohly budoucím pilotovaným misím poskytnout ochranu před
nehostinným lunárním prostředím
Pavel Gabzdyl
Ve stínu
lunárních propastí
Tento dvacet metrů dlouhý a sedm metrů široký přírodní
most se klene nad šestimetrovou propastí, která kdysi
vznikla v roztaveném materiálu v blízkosti kráteru King
na odvrácené straně Měsíce