OBJEVY

OBĚD, KTERÝ SE BRÁNÍ

CENA ZA PLNÝ ŽALUDEK

Lachtan Forsterův (Arctocephalus

forsteri), který žije na Novém Zélandu

a u jižního pobřeží Austrálie

Někteří mořští tvorové si vyvinuli skutečně účinnou obrannou strategii, která má odradit potenciální predátory. Jak ukazuje studie mořského biologa

Davida Hockinga z australské Monash University, ani to neodradí některé

dravce, kteří jsou ochotni zaplatit za úlovek i dost vysokou cenu.

Hocking popisuje případ lachtana Forsterova (Arctocephalus forsteri),

jenž uvízl u pobřeží jihovýchodní Austrálie, kde uhynul. Zoologové, kteří

nešťastníka našli, si všimli, že lachtanovi trčí z tváře rybí osten. Když tělo nechali prozkoumat tomografem (CT), zjistili, že má takových ostnů do kůže

hlavy zabodaných celkem šest. Šlo o několik ostnů trnuch (paryba patřící

mezi rejnoky) a o zubaté části hřbetních ploutví chimérovky tasmánské

(Callorhinchus milii), které se říká také australská sloní ryba.

Na Novém Zélandu a zřejmě i kolem Austrálie jsou chimérovky častou

kořistí lachtanů a je tedy možné, že podobná zranění jsou běžná, jen doposud unikala pozornosti mořských biologů. To není nic podivného, protože

rány mohou být snadno překryty hustou lachtaní srstí.

3D model lebky nalezeného lachtana (Autor: David Hocking)

JAK ZEBŘIČKY STAVÍ HNÍZDO

ROZHODUJÍCÍ

DOHLED

DOSPĚLÉHO

8

Zkušenosti z prvních fází života jsou rozhodující

pro způsob, jakým zebřičky pestré (Taeniopygia guttata) staví hnízdo. To ukázal společný

výzkum biologických oddělení kanadské University of

Alberta a skotské University of St Andrews.

V rámci studie biologové ovlivňovali podobu prostředí, v němž zebřičky vyrůstaly. Každý ze sledovaných

jedinců se vylíhl ve hnízdě čistě sytě růžovém, nebo

oranžovém. Jak ptáčci dospívali, byli spárováni s dalším, stejně starým jedincem. Ještě o něco později byl

k některým nedospělým párům přidán dospělý pták, a to

v prostředí, které mělo odlišnou barvu stavebního materiálu,

než byla barva hnízda, v němž se vylíhli. K jiným mladým párům

byl pouze přidán dospělý jedinec jako společnost, nebo naopak měly

pouze hnízdní materiál a žádného dospělého. Některé dospívající páry

zůstaly jak bez dospělého dozoru, tak bez hnízdního materiálu. Vědci

chtěli pomocí výše popsané metody zjistit, zda budou mladí ptáčci

při stavbě hnízda upřednostňovat materiál barvy svého rodného

hnízda, nebo zvolí barvu, která je obklopovala při dospívání. Zajímalo je i to, jaký vliv budou mít na jejich stavební postupy další

podmínky dospívání.

Výsledky ukázaly, že mladé zebřičky většinou dávaly při

stavbě svého prvního hnízda přednost materiálu té barvy, kterou byli obklopeni

při dospívání – ovšem pouze v případě, že jim v tu dobu dělal společnost dospělý

pták. Ptáčci, kteří jako dospívající neměli dospělou společnost nebo stavební

materiál, byli navíc při stavbě hnízda třikrát až čtyřikrát pomalejší. Ukázalo se tedy,

že přítomnost dospělého jedince a dostupnost stavebního materiálu během dospívání ovlivňují jak materiálové preference, tak rychlost stavby. Práce navíc odhalila

nepravdivost dlouho tradovaného mýtu, že ptáci staví hnízda, která se podobají

těm, v nichž se sami narodili.

,

Zebřičky (Taeniopygia guttata) jsou podobně jako andulky oblíbenými domácími

ptáčky. Jejich domovem je ovšem Austrálie a ostrov Timor. Žijí i na Portoriku

a v Portugalsku, kam ale byly introdukovány

g

,

yy

y

Hnízda, která zebřičky v průběhu výzkumu postavily (Foto: Alexis Breen)