OBJEVY

DŮLEŽITÁ NOČNÍ SMĚNA

N OČ N Í MOTÝLI OPOMÍJENÍ

NOČNÍ M OT Ý L I – O P O M ÍJ E N Í OPYLOVAČI

PŘIPRAVILA: ZUZANA TELIČKOVÁ

FOTO: SHUTTERSTOCK, ALEXIS BREEN, DAVID HOCKING

Za nejdůležitější hmyzí opylovače jsou považovány včely, ale podstatná role je

přisuzována i vosám, čmelákům, pestřenkám a motýlům. Často se zapomíná

na noční motýly. Ti jsou přitom podle závěrů výzkumu anglických biologů pro

opylování rostlin zcela zásadní.

Sběr dat pro studii, kterou zaštítila University College London (UCL),

proběhl vždy mezi březnem a říjnem v letech 2016 a 2017. Biologové se zaměřili na okraje devíti menších rybníků položených uprostřed zemědělských

polí ve východoanglickém Norfolku. Každý měsíc zde proběhl intenzivní

výzkum denních i nočních opylovačů, aby si výzkumníci udělali jasno v tom,

jaké rostliny a jak často hmyz navštěvuje. Vyhodnocení náročného sběru bylo

uzavřeno teprve letos.

Vědci provedli stěr u 838 nočních motýlů, z nichž 381 (tedy 45,5 %)

přenášelo nějaký pyl. Šlo o pyl celkem 47 různých druhů rostlin – mezi nimi

bylo i sedm rostlin, které jen zřídka navštěvují denní opylovači. Navíc bylo

57 % pylu nalezeno na ventrální (přední) části hrudi, což je pro přenos mezi

jednotlivými rostlinami ideální. Pro srovnání je potřeba dodat, že bylo zkoumáno 632 samotářských včel, vos, pestřenek a motýlů, kteří navštívili 45 druhů

rostlin. Celkem 1 548 společenských včel navštívilo 46 různých druhů rostlin.

Vedoucí biolog výzkumu, Dr. Richard Walton, komentoval závěry

studie slovy: „Včely a čmeláci jsou považováni za super-opylovače,

ale pravda je, že tento hmyz se taky zaměřuje na nejvydatnější zdroje pylu a nektaru. Noční motýli se mohou jevit

jako méně efektivní opylovači, ale jejich vysoká

rozmanitost a hojnost z nich dělá naprosto

klíčové účastníky tohoto procesu,

kterému se zatím jen snažíme

porozumět.“ Množství hmyzu

celosvětově klesá a výjimkou

nejsou ani noční motýli. Tato

studie znovu ukazuje, jak jsou

přírodní procesy komplikované a citlivý přístup ze

strany lidí si zaslouží i zdánlivě

neužiteční tvorové.

Martináč habrový (Saturnia

pavonia) je nejrozšířenějším

zástupcem čeledi martináčovitých

a jediným martináčem, který žije

i na Britských ostrovech

JAK KOALOVÉ DOPLŇUJÍ TEKUTINY

BEZ DOUŠKU VODY SE NEOBEJDOU

Koalové (Phascolarctos cinereus) bezesporu patří

k nejpopulárnějším zvířatům na světě. Přesto stále

neznáme mnohá základní fakta o životě těchto

australských vačnatců. Každý den se dospělý koala

nakrmí přibližně půl kilogramem eukalyptových listů

a dosud se předpokládalo, že voda v nich obsažená

pokryje i jeho potřeby tekutin. Ve větvích stromů

žijící „medvídci“ jsou skvěle adaptovaní na horké

prostředí – jejich moč je neuvěřitelně koncentrovaná,

takže vyloučí velmi málo tekutin a v porovnání s jinými podobně velkými tvory ztrácejí jen minimum vody

pokožkou a vydechováním. Je pravda, že v zajetí byli

koalové pozorováni, jak pijí, a existuje i pár zpráv, že

6

p íroda –  ervenec–srpen

byli viděni, jak hasí žízeň ze zahradních hadic nebo

z bazénů. Takové chování ovšem bylo považováno za

výjimku motivovanou onemocněním nebo extrémním horkem.

Biologové z University of Sydney se rozhodli udělat

ve věci jasno a pečlivě prošli záznamy ve vybraných

australských parcích mezi roky 2006 a 2019. Zajímala

je pozorování, která pocházela od amatérských vědců

a nezávislých ekologů. Celkem našli zápisy o 44 případech, kdy lidé viděli koaly, jak za deště lížou vodu

stékající po kmeni stromu. K tomu byly navíc nalezeny

dva zcela mimořádné záznamy – jeden popisoval dospělou samici s mládětem, která intenzivně pila plných

mec,

15 minut, druhým případem byl dospělý samec, jenž sii

vytrvale „přihýbal“ dokonce 34 minut.

Dr. Valentina Mella, bioložka zapojená do výzkumu, je přesvědčena, že vzhledem k nočnímu životu

u

koalů a faktu, že většina pozorování byla učiněna za

iněna

deště, je skoro jisté, že zjištěné případy jsou jen nepanepaa

trným vhledem do této části koalího života. Koalové

byli navíc viděni, jak olizují vlhké kmeny nebo větve přii

bo

př

ř

různých typech počasí, a dokonce i v případech, kdy

dech, y

měli přístup k vodě v nádržích. „To ukazuje, že koalové

koalové

o

nepili jen kvůli stresu z horka, ale že toto chování

ování

zřejmě ukazuje způsob, jak obvykle vodu získávají,“

skávají,“

prohlásila Dr. Mella.

Dlouho se předpokládalo, že koalové si úplně

vystačí s vláhou získanou z eukalyptových listů