OBJEVY
DŮLEŽITÁ NOČNÍ SMĚNA
N OČ N Í MOTÝLI OPOMÍJENÍ
NOČNÍ M OT Ý L I – O P O M ÍJ E N Í OPYLOVAČI
PŘIPRAVILA: ZUZANA TELIČKOVÁ
FOTO: SHUTTERSTOCK, ALEXIS BREEN, DAVID HOCKING
Za nejdůležitější hmyzí opylovače jsou považovány včely, ale podstatná role je
přisuzována i vosám, čmelákům, pestřenkám a motýlům. Často se zapomíná
na noční motýly. Ti jsou přitom podle závěrů výzkumu anglických biologů pro
opylování rostlin zcela zásadní.
Sběr dat pro studii, kterou zaštítila University College London (UCL),
proběhl vždy mezi březnem a říjnem v letech 2016 a 2017. Biologové se zaměřili na okraje devíti menších rybníků položených uprostřed zemědělských
polí ve východoanglickém Norfolku. Každý měsíc zde proběhl intenzivní
výzkum denních i nočních opylovačů, aby si výzkumníci udělali jasno v tom,
jaké rostliny a jak často hmyz navštěvuje. Vyhodnocení náročného sběru bylo
uzavřeno teprve letos.
Vědci provedli stěr u 838 nočních motýlů, z nichž 381 (tedy 45,5 %)
přenášelo nějaký pyl. Šlo o pyl celkem 47 různých druhů rostlin – mezi nimi
bylo i sedm rostlin, které jen zřídka navštěvují denní opylovači. Navíc bylo
57 % pylu nalezeno na ventrální (přední) části hrudi, což je pro přenos mezi
jednotlivými rostlinami ideální. Pro srovnání je potřeba dodat, že bylo zkoumáno 632 samotářských včel, vos, pestřenek a motýlů, kteří navštívili 45 druhů
rostlin. Celkem 1 548 společenských včel navštívilo 46 různých druhů rostlin.
Vedoucí biolog výzkumu, Dr. Richard Walton, komentoval závěry
studie slovy: „Včely a čmeláci jsou považováni za super-opylovače,
ale pravda je, že tento hmyz se taky zaměřuje na nejvydatnější zdroje pylu a nektaru. Noční motýli se mohou jevit
jako méně efektivní opylovači, ale jejich vysoká
rozmanitost a hojnost z nich dělá naprosto
klíčové účastníky tohoto procesu,
kterému se zatím jen snažíme
porozumět.“ Množství hmyzu
celosvětově klesá a výjimkou
nejsou ani noční motýli. Tato
studie znovu ukazuje, jak jsou
přírodní procesy komplikované a citlivý přístup ze
strany lidí si zaslouží i zdánlivě
neužiteční tvorové.
Martináč habrový (Saturnia
pavonia) je nejrozšířenějším
zástupcem čeledi martináčovitých
a jediným martináčem, který žije
i na Britských ostrovech
JAK KOALOVÉ DOPLŇUJÍ TEKUTINY
BEZ DOUŠKU VODY SE NEOBEJDOU
Koalové (Phascolarctos cinereus) bezesporu patří
k nejpopulárnějším zvířatům na světě. Přesto stále
neznáme mnohá základní fakta o životě těchto
australských vačnatců. Každý den se dospělý koala
nakrmí přibližně půl kilogramem eukalyptových listů
a dosud se předpokládalo, že voda v nich obsažená
pokryje i jeho potřeby tekutin. Ve větvích stromů
žijící „medvídci“ jsou skvěle adaptovaní na horké
prostředí – jejich moč je neuvěřitelně koncentrovaná,
takže vyloučí velmi málo tekutin a v porovnání s jinými podobně velkými tvory ztrácejí jen minimum vody
pokožkou a vydechováním. Je pravda, že v zajetí byli
koalové pozorováni, jak pijí, a existuje i pár zpráv, že
6
p íroda – ervenec–srpen
byli viděni, jak hasí žízeň ze zahradních hadic nebo
z bazénů. Takové chování ovšem bylo považováno za
výjimku motivovanou onemocněním nebo extrémním horkem.
Biologové z University of Sydney se rozhodli udělat
ve věci jasno a pečlivě prošli záznamy ve vybraných
australských parcích mezi roky 2006 a 2019. Zajímala
je pozorování, která pocházela od amatérských vědců
a nezávislých ekologů. Celkem našli zápisy o 44 případech, kdy lidé viděli koaly, jak za deště lížou vodu
stékající po kmeni stromu. K tomu byly navíc nalezeny
dva zcela mimořádné záznamy – jeden popisoval dospělou samici s mládětem, která intenzivně pila plných
mec,
15 minut, druhým případem byl dospělý samec, jenž sii
vytrvale „přihýbal“ dokonce 34 minut.
Dr. Valentina Mella, bioložka zapojená do výzkumu, je přesvědčena, že vzhledem k nočnímu životu
u
koalů a faktu, že většina pozorování byla učiněna za
iněna
deště, je skoro jisté, že zjištěné případy jsou jen nepanepaa
trným vhledem do této části koalího života. Koalové
byli navíc viděni, jak olizují vlhké kmeny nebo větve přii
bo
př
ř
různých typech počasí, a dokonce i v případech, kdy
dech, y
měli přístup k vodě v nádržích. „To ukazuje, že koalové
koalové
o
nepili jen kvůli stresu z horka, ale že toto chování
ování
zřejmě ukazuje způsob, jak obvykle vodu získávají,“
skávají,“
prohlásila Dr. Mella.
Dlouho se předpokládalo, že koalové si úplně
vystačí s vláhou získanou z eukalyptových listů