editorial

Vážení čtenáři,

od začátku letošního roku se věci

kolem nás mění daleko rychleji než

kdykoli v předchozích pár letech.

Zvraty se nevyhnuly ani časopisu

Příroda, který právě dovršuje dvanáct let od okamžiku, kdy v červnu

2008 spatřilo světlo mediálního

světa první vydání. Zároveň totiž

máte v ruce číslo poslední, jímž

vydávání našeho periodika končí. Za

těch dvanáct let měla Příroda téměř

Příroda

odchází,

příroda

žije dál

stovku regulérních čísel a k nim se

přiřadil bezmála tucet tematických

speciálů. Toto závěrečné vydání je

tak trochu obojím. Rozhodli jsme

se totiž sestavit jej jako kompilaci

toho nejlepšího, co jsme kdy otiskli

(ačkoli bychom měli materiál přinejmenším na další tucet stejně kvalitních výběrů), a zároveň neopomenout některé stálé rubriky, které se

staly poznávacími znaky Přírody. Na

obvyklém místě najdete i fotografie

ze čtenářské soutěže, kterou tentokrát uzavíráme a vyhodnocujeme

dříve, ale jinak dobíhá se vší obvyklou slávou i cenami pro vítěze.

Je pochopitelné, že zprávu o posledním čísle Přírody nesděluji s povznesenými pocity, ale při pohledu

zpět musím konstatovat velkou

vděčnost, že jsem se mohl podílet na

vydávání časopisu, který byl nejen

krásný, ale také smysluplný. Za to je

potřeba poděkovat mnoha lidem, kteří

se zasloužili o jeho kvalitu a profesionální vhled do přírodní tematiky.

V prvé řadě si velký dík zaslouží

první šéfredaktoři Přírody – Jana

Novotná, pod jejíž taktovkou vznikla

první čtyři vydání, a Marián Polák,

který pomyslný „psací stroj“ převzal

na dalších pět čísel. Rozjezd každého

časopisu je nesmírně náročný a laťka,

kterou tito dva nastavili, byla hned od

počátku posazena na úrovni světového rekordu ve skoku o tyči.

Oba moji výborní předchůdci se od

začátku opírali o naše neméně skvělé externí autory – někteří z nich to

s námi táhli po celou dobu existence

a vždy bylo možné spolehnout se na

kvalitu jejich textů a fotek. Přírodou

prošlo obrovské množství fotografického umu a spisovatelské originality,

a to jen díky těmto lidem, kteří jsou

zapálenými znalci přírody. Ze srdce jim

přeji, aby měli možnost svoje materiály

i nadále uplatnit. Bylo by opravdu škoda, kdyby to, co už v Přírodě nevyšlo,

zůstalo „v šuplíku“. Dík patří i vydavateli, který se do projektu pustil a Přírodu držel nad vodou tak dlouho, jak jen

to bylo možné.

Nemohu samozřejmě zapomenout

na vás – čtenáře, kteří jste si časopis

oblíbili, předplatili nebo často sháněli

ve všech dostupných trafikách. Ačkoli

jsme se nikdy osobně nesetkali, věřte,

že při tvorbě časopisu jsme měli vždy

před očima vás, kdo časopis otvíráte

a přírodu buď velmi dobře znáte,

nebo přinejmenším poznat toužíte.

Vědomí vaší pozornosti bylo neocenitelným hnacím motorem a já doufám,

že jsme vaše očekávání dokázali ve

většině případů naplnit.

Nakonec bych se chtěl vrátit k nadpisu mého posledního úvodníku, který je zjevnou parafrází rčení o mrtvém

a živém králi. Časopis Příroda sice

umírá, ale podstatnější nadále bude

ta velká příroda s malým „p“. Věřím,

že mnozí z vás dělají vše možné pro

její ochranu a záchranu a chci vám

za to moc poděkovat a povzbudit

vás, abyste se od tohoto bohulibého

úmyslu nedali ani v budoucnu odradit. Někdy se může zdát, že je vaše

snaha osamocená, ale věřte, že svět

je plný lidí, kteří smýšlejí stejně jako

vy a v tomto duchu i jednají. Žádný

nesobecký čin, který člověk dělá ve

prospěch druhých, nebude nadobro

zapomenut. Nesmírně mě těšilo pro

vás všechny Přírodu připravovat.

Mějte se krásně, přeji co nejhezčí

léto a další roky v přírodě :-)

Marek Telička, šéfredaktor

I zdánlivě obyčejná místa jsou plná tajemství

a krásy. Jen je potřeba umět se dívat

3