Milujeme
historii
Milé čtenářky, milí čtenáři,
v jednom z témat tohoto čísla zavítáme na
žhavou křižovatku dějin, a to do starověké
Judey a jejího srdce, Jeruzaléma. Proč je toto město
tak důležité hned pro tři
náboženství, to se mimo jiné
dozvíte v rozhovoru s historikem Simonem S. Montefiorem, který o něm napsal
obsáhlou knihu, dostupnou
také v češtině.
V judské síni slávy mezi
králi vynikají především tři:
David, Šalamoun a Herodes. Poslední z nich vládl
Judeji mezi lety 37–4 př. n. l.
V tomto čísle je představován jako Herodes
Veliký, tedy stavitel a mecenáš, jenž nákladně
přestavěl druhý jeruzalémský chrám. Vybudoval však také na dvacet pevností, jako slavné
Herodion, Masadu a Antonii, založil přístav
Cesarea v římském stylu a vůbec podporoval a šířil římskou a řeckou kulturu. Proslul
ovšem i pod přízviskem Ukrutný a nepochybuji, že jej znáte jako toho, kdo dal vraždit
betlémská nemluvňata po narození Krista.
Došlo skutečně k takovému masakru? Co říkají
dobové prameny? Jediná zmínka se nalézá
v Matoušově evangeliu v souvislosti s naro-
a zamilovali jsme se
do způsobu, jakým
ji podáváme
zením Ježíše. Tam se uvádí, že za
dnů krále Heroda se v Jeruzalémě
objevili „mudrci od východu“ a ptali
se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na
východě jeho hvězdu a přišli jsme
se mu poklonit.“ Zpráva Heroda
pochopitelně zneklidnila.
Po pravdě nebyl to etnický
Žid, Židům nedůvěřoval, a už
vůbec nepocházel z královského rodu. Starobylé židovské
rodiny ho za právoplatného
krále neuznávaly. Herodův otec
Antipater byl hlavním rádcem
Hyrkana II. a na trůn usedl za
mimořádné zásluhy. S danou
situací se ale příslušníci dosud vládnoucích
Hasmoneovců nesmířili a roku 40. př. n. l.
provedli převrat. Herodes tehdy uprchl do
Říma a do Jeruzaléma se triumfálně vrátil
jako „spojenecký král a přítel římského lidu“
s třicetitisícovou armádou za zády, s jejíž
pomocí město nakonec ovládl. S Hasmoneovci,
do jejichž rodu se dříve šikovně přiženil, tvrdě
zúčtoval. Ale zpět k masakru v Betlémě…
Židovský velekněz Heroda upozornil na
dávné proroctví, podle něhož se v Betlémě
skutečně narodí nový židovský král. Panovník
nato mudrce z východu pověřil, aby ho při
návratu informovali, kde přesně
se v Betlémě dotyčný královský
novorozenec nachází. Mudrci ale
byli ve snu varováni, a tak jakmile se
Ježíškovi v Betlémě poklonili a odevzdali své
dary, spěchali do rodné země. Herodes běsnil a nechal pro jistotu povraždit betlémské
chlapce ve věku do dvou let. Ježíš však smrti
unikl, protože Josef a Marie s ním uprchli do
Egypta.
Zda k vraždění nemluvňat skutečně došlo,
o tom se dodnes vedou spory, jasno ostatně
není ani v případě Ježíšova narození. Vzhledem k tomu, že v žádném jiném než v uvedeném prameni taková událost nefiguruje
a nezmiňuje ji ani Flavius Josephus, je pravděpodobné, že buď v kruté době plné masakrů
šlo o marginálii v bezvýznamném městě,
která unikla pozornosti, nebo, a to pravděpodobněji, jde o literární odraz Herodovy krutosti, jež při krvavém účtování s Hasmoneovci
neušetřila ani jeho ženu, a ani vlastní syny.
Vítejte v Judeji, velmi specifickém koutu
starověkého světa! Další cesty vedou na rodící se Velkou Moravu nebo třeba do Hitlerova
bunkru…
Andrea Poláčková, šéfredaktorka
Ilustrace: Wikimedia
Tři králové putující za hvězdou
podle tradice nechtě zapříčinili
biblické vraždění neviňátek (detail
mozaiky v bazilice San Apollinaire
Nuovo v Ravenně, 6. století)
Ilustrovaná historie patří do rodiny populárně-naučných
a historických titulů Extra Publishing
www.epublishing.cz
Rozdáváme radost…
RADOST Z POZNÁNÍ!
3