Milujeme
historii
Milé čtenářky,
milí čtenáři,
a zamilovali jsme se
do způsobu, jakým
ji podáváme
staré latinské pořekadlo říká, že Historia
magistra vitae, tedy historie je učitelkou života, v našem prostředí se pak spíše usadil
citát George Santayany: Kdo si nepamatuje
minulost, je odsouzen k jejímu opakování. Obě
moudra odkazují k jedinému východisku – z historie se lze poučit, a vyhnout
se tak opakování chyb minulých. Při práci
na tomto čísle časopisu jsem tedy usilovně
přemýšlel, jak by se dalo z článků nejrůznějších autorů poučit, a o své poznatky
bych se rád podělil.
Ve středu 23. května 1618 vyházeli
nespokojení čeští stavové z oken místodržitelských kanceláří pražského Hradu
nepopulární královské místodržící Viléma
Slavatu z Chlumu a Martinu Bořitu z Martinic. Druhá pražská defenestrace, jak se
celé kauze dnes říká, uvrhla Evropu do tři
desetiletí trvajících náboženských válek,
při kterých jen v Německu vymřela třetina populace. Českým zemím pak kromě
několikanásobného zplundrování přinesla
bělohorskou katastrofu a vyhnání protestantských elit včetně vzdělanců, jako byl
učitel národů Jan Amos Komenský. Druhá
defenestrace tak dopadla ještě o poznání
hůře než ta první z roku 1419, která vedla
„pouze“ k patnáct let trvajícím husitským
válkám. Plyne-li z toho pro nás něja-
nahoře
Řádění španělské inkvizice
na obraze Joaquína Pinta
dole
Takto zachytil pražskou
defenestraci dobový
holandský leták
ké poučení, pak že bychom
neměli vyhazovat politiky
z oken, jakkoliv jsou tito
nepopulární. Obvykle to přináší více problémů, než kolik
jich to řeší.
Po reconquistě
Pyrenejského poloostrova vznikla roku
1478 španělská inkvizice – církevní instituce
podléhající králi, která
měla hledat kacíře
a falešné konvertity
od islámu a judaismu.
Vesničané měli udávat své sousedy, kteří
by snad vykonávali
podezřelé rituály nebo
se nějakým způsobem
odkláněli od zažitých představ o životě
„dobrého katolíka“.
Výsledkem byla vše-
obecná hysterie a atmosféra
strachu, které se s obrazem
inkvizice pojí dodnes. Poučení
pro nás, neudávejme sousedy,
kolegy či názorové oponenty
inkvizici bez ohledu na to, jak
komplikované vztahy s nimi
máme. Mohlo by se stát,
že příště inkvizitor zaklepe
u našich dveří.
Příběh do třetice vypráví o horalovi, v jehož domku
našel v dešti úkryt císař František Josef. Nervózní hostitel
chtěl vzácnému hostu nabídnout palačinku,
ta se mu ale na pánvi potrhala. Aby svou
chybu zakryl, polil ji množstvím švestkového kompotu. Císaři pokrm zachutnal
a s oblibou si ho nechával připravovat i po
návratu do Vídně. Vznikl tak slavný rakouský trhanec – Kaiserschmarrn, na kterém si
v kavárnách po celém Rakousku pochutnávají
místní i turisté dodnes. Poučení na závěr,
i když se ne vše daří, jak by mělo, není
radno házet flintu do žita, neboť i z improvizací mohou vzniknout skutečné lahůdky.
Přeji Vám, abyste na stránkách
Ilustrované historie nalezli řadu dalších
poučení i pobavení,
Jaromír Sobotka
Ilustrovaná historie patří do rodiny populárně-naučných
a historických titulů Extra Publishing
www.epublishing.cz
Rozdáváme radost…
Radost z poznání!
3