Milujeme

historii

Milé čtenářky,

milí čtenáři,

a zamilovali jsme se

do způsobu, jakým

ji podáváme

staré latinské pořekadlo říká, že Historia

magistra vitae, tedy historie je učitelkou života, v našem prostředí se pak spíše usadil

citát George Santayany: Kdo si nepamatuje

minulost, je odsouzen k jejímu opakování. Obě

moudra odkazují k jedinému východisku – z historie se lze poučit, a vyhnout

se tak opakování chyb minulých. Při práci

na tomto čísle časopisu jsem tedy usilovně

přemýšlel, jak by se dalo z článků nejrůznějších autorů poučit, a o své poznatky

bych se rád podělil.

Ve středu 23. května 1618 vyházeli

nespokojení čeští stavové z oken místodržitelských kanceláří pražského Hradu

nepopulární královské místodržící Viléma

Slavatu z Chlumu a Martinu Bořitu z Martinic. Druhá pražská defenestrace, jak se

celé kauze dnes říká, uvrhla Evropu do tři

desetiletí trvajících náboženských válek,

při kterých jen v Německu vymřela třetina populace. Českým zemím pak kromě

několikanásobného zplundrování přinesla

bělohorskou katastrofu a vyhnání protestantských elit včetně vzdělanců, jako byl

učitel národů Jan Amos Komenský. Druhá

defenestrace tak dopadla ještě o poznání

hůře než ta první z roku 1419, která vedla

„pouze“ k patnáct let trvajícím husitským

válkám. Plyne-li z toho pro nás něja-

nahoře

Řádění španělské inkvizice

na obraze Joaquína Pinta

dole

Takto zachytil pražskou

defenestraci dobový

holandský leták

ké poučení, pak že bychom

neměli vyhazovat politiky

z oken, jakkoliv jsou tito

nepopulární. Obvykle to přináší více problémů, než kolik

jich to řeší.

Po reconquistě

Pyrenejského poloostrova vznikla roku

1478 španělská inkvizice – církevní instituce

podléhající králi, která

měla hledat kacíře

a falešné konvertity

od islámu a judaismu.

Vesničané měli udávat své sousedy, kteří

by snad vykonávali

podezřelé rituály nebo

se nějakým způsobem

odkláněli od zažitých představ o životě

„dobrého katolíka“.

Výsledkem byla vše-

obecná hysterie a atmosféra

strachu, které se s obrazem

inkvizice pojí dodnes. Poučení

pro nás, neudávejme sousedy,

kolegy či názorové oponenty

inkvizici bez ohledu na to, jak

komplikované vztahy s nimi

máme. Mohlo by se stát,

že příště inkvizitor zaklepe

u našich dveří.

Příběh do třetice vypráví o horalovi, v jehož domku

našel v dešti úkryt císař František Josef. Nervózní hostitel

chtěl vzácnému hostu nabídnout palačinku,

ta se mu ale na pánvi potrhala. Aby svou

chybu zakryl, polil ji množstvím švestkového kompotu. Císaři pokrm zachutnal

a s oblibou si ho nechával připravovat i po

návratu do Vídně. Vznikl tak slavný rakouský trhanec – Kaiserschmarrn, na kterém si

v kavárnách po celém Rakousku pochutnávají

místní i turisté dodnes. Poučení na závěr,

i když se ne vše daří, jak by mělo, není

radno házet flintu do žita, neboť i z improvizací mohou vzniknout skutečné lahůdky.



Přeji Vám, abyste na stránkách

Ilustrované historie nalezli řadu dalších

poučení i pobavení,

Jaromír Sobotka

Ilustrovaná historie patří do rodiny populárně-naučných

a historických titulů Extra Publishing

www.epublishing.cz

Rozdáváme radost…

Radost z poznání!

3