MUDr. Jan Cimický, CSc. I

rozhovor

Naše tělo a mysl jsou spojené nádoby, které je třeba udržet v harmonii nastává, když už to nemůžete ovládnout svým volním rozhodnutím. Může to začít tím, že člověk odchází z  domova a není si jist, jestli zamknul. Pak stojí u dveří a lomcuje s klikou třeba deset minut, klidně tak dlouho, až ji ulomí. Nebo odejde a neví, jestli zhasnul nebo vypnul sporák. Musí se vrátit, aby se ujistil. Pak se znova musí ujišťovat, jestli zavřel, není schopen tu akci přerušit a  skončí v  invalidním důchodu, protože není schopen dojít do práce.

?

Co způsobuje takové stavy? Víte, my kauzalitu obtížně hledáme v celé medicíně. Zcela jistě jsme si ji ověřili u  infekčních chorob, kde víme, kde je původce, a dokážeme ho zlikvidovat nějakým antibiotikem nebo něčím podobným. V  ostatní, naprosté většině medicínských poruch a  chorob léčíme příznak. Máme samozřejmě u  většiny chorob svoji teorii, jak vznikají. Ale ukazuje se, že pro pacienta není podstatné, zda porucha vznikla podle té či oné teorie, ale jestli je současná medicína schopná ho těch potíží zbavit.

?

Je v takové situaci možná nějaká prevence? Nelze říct, že by existoval nějaký zázračný program, kterým by se člověk určitě vyhnul psychiatrickým potížím. Ale když bude dodržovat určitá pravidla, může samozřejmě šanci, že by to onemocnění propuklo, omezit. Budu zcela konkrétní, nikdo z  nás neví, jestli třeba v jeho hlavě nehnízdí nějaký zárodek schizofrenie. Podle statistik je to každý stý člověk, tedy 1 % lidí z  populace má schizofrenii. Otázkou je, jestli se to u každého projeví. Pokud si vezmete nějakou drogu, třeba LSD, pervitin, nebo dokonce i marihuanu, může se stát, že probudí reakci velmi podobnou schizofrenii nebo přímo schizofrenii… Prevence je podobná jako třeba u  karcinomu plic – když se ho bojím, nebudu kouřit. Jde o  zcela obecné rady, které je možné lidem dát, a  je tu šance, že když je budou dodržovat, psychické poruše se vyhnou. Ale nikdy nemůžeme dát 100% záruku. Někdy může onemocnění probudit injekce, někdy narkóza, jindy chřipka… Těch možností a situací je celá řada. Šťastný může být člověk, který projde životem, aniž by něco takového potkal.

?

Zmiňoval jste různé drogy – jak vnímáte jejich užívání u nás? U  nás se závislost naštěstí nekriminalizuje. Bohužel se ukazuje, že velmi velkorysým postojem k  drogám jsme se dostali do situace, kdy patříme mezi drogové velmoci, co se týče jejich užívání, zejména u mladších generací. Každý region má vlastní drogy, na které jsou lidi zvyklí. Naší drogou není opium nebo tráva, naší drogou je alkohol. Tady s tím máme určité genetické zkušenosti. Po mnoho generací se tady, když to trochu zvulgarizuju, chlastalo, ať už šlo o  pivní alkoholismus, kořalečný nebo vinný. I abstinent má jisté genetické zkušenosti s alkoholem z předcházejících generací. Takže přeci jen víme, co to s námi udělá.

?

A to s ostatními drogami nefunguje? Zkušenost, jak funguje hašiš, heroin či kokain, tady není. Tudíž nám tyto drogy škodí daleko víc. Indiáni před příchodem Evropanů, kteří přinesli tuberkulózu a alkohol, fungovali s kokainem normálně. Ale tvrdý alkohol je v podstatě vyhubil, když to přeženu. Obráceně tady u nás my zase nejsme zvyklí na jejich drogy. Nikdo z nás neví, jestli když se s drogou setká, to nebude droga jeho volby. Představte si, že máte v  hlavě takový věšáček na drogu, a když se s ní nesetkáte, tak se nic neděje. Ale jednou či dvakrát ji zkusíte, ono to tam zacvakne a je to tam. A je velice obtížné se toho zbavit. Proto je třeba s drogami pracovat velmi opatrně a nepodcenit jejich vliv.

11/2016

47