JAK SE ŽILO Pasování Rytíř přebírá požehnanou standartu

přísahal, když mu byl předáván meč. Vlivem rychle se rozrůstající dvorské epiky přibyly ještě zásady správného dvorského chování (nejen) k ženám. A tak se z brutálního neotesance raného středověku vyklubal ideální rytíř středověku vrcholného, jenž dává milost i nepřátelům, neznásilňuje ženy a vůbec upřednostňuje mírnější způsoby chování. Tento obraz je samozřejmě pouhým ideálem, který nelze přeceňovat. I tak ale oblíbené dvorské romány o statečných a šlechetných rytířích, jako byli Parzifal, Lancelot, Erec a další, zasáhly své posluchače i předčítače, mezi něž skuteční rytíři té doby patřili. Tyto hrdiny pak považovali za své vzory.

Panoš si počká Na rytíře byli pasováni mladíci ze šlechtických rodin, ojediněle se Nový král této cti dostalo i stadostával církví tečným neurozenzu, miles. Ale miles cům. Obvykle byl raného středověku šlechtický synek se v mnohém liší který symbolizoval svým otcem poslán od miles 13. a 14. na vychování ke století. Válečník válečnickou dvoru cizího pána, raného středověku, moc a sílu nejlépe výše postajakým byl např. bojovveného. Tam se připraník z družiny Boleslava I. voval na rytířský život. Ukrutného, nebyl ještě tím, Necvičil se jen v umění koho bychom nazývali rytířem. zacházet se zbraněmi Uznával určité hodnoty důležité a jízdě na koni. Rozšiřoi pro pozdějšího rytíře: odvahu v boji val i své dovednosti na a věrnou službu svému pánovi. Ale poli dvorského chování, také prahl po kořisti, protivníky nekteré zahrnovalo správný milosrdně zabíjel a o nějakém dvoření postoj k dámě, umění ženám nemohla být řeč. Raději je hrát šachy či skládat unesl. básně. Zároveň mladík, To vše se začalo měnit v průběhu jehož v té době označuje11., a především ve 12. století, kdy se me výrazy panoš či páže, církev snažila zavilé válečníky krotit pomáhal svému pánovi. například vyhlašováním božích mírů. Staral se o koně a pánovy Pod církevním vlivem se bojovník zbraně, doprovázel ho do pomalu měnil v rytíře. A co je lepší, bitev a na turnaje, poslunež být rytíř? Být Kristův rytíř! Tedy hoval při hostinách. Když bojovník nejen válčící, ale chovající dospěl, jeho pán ho při se podle křesťanských ideálů. Nešlo příležitosti nějakého círo nic nového. Bojovníci už teď obvykle kevního svátku – o Velikosloužili nějakému pánovi, nyní se měl nocích, Vánocích, letnicích, stát jejich pánem mimo jiné také Ježíš. S Kristem však přišla rovněž zodpovědnost. Správný rytíř měl nejen bojoSlužba dámě patřila k častým m vat a sloužit, ale též ochraňovat církev, milostným dobrodružstvím chudé, sirotky a vdovy. To ostatně také života nového rytíře

posvěcený meč,

8

1/2018

či při konání svatby nebo při složení lenního slibu – pasoval na rytíře. Ulrich z Lichtenštejna nás ve své životopisné básni Frauendienst zpravuje o tom, že byl spolu s dalšími dvěma sty rytíři pasován při svatbě dcery Leopolda VI. Rakouského s knížetem saským. Existovaly ovšem i případy, kdy se z psychologických důvodů pasovalo před bitvou. Bez složitých příprav, především k povzbuzení ducha bojovníků a k dodání kuráže. Ať tak či tak, pasování bylo vrcholem rytířova života.

Jak pasování probíhalo Pokud nám dvorské romány nelžou, podstoupil mladík v předvečer aktu očistnou koupel. Poté musel celou noc bdít na stráži, nejčastěji v kostele. Tím očišťoval svou mysl. Ráno se účastnil slavnostní mše, oblékl se do šatů a zbroje. Nakonec poklekl a pasující mu uštědřil lehký pohlavek, který staročeština nazývala zášijkem. Pro nové rytíře, jak jsou čerstvě opasovaní označováni, bývaly připraveny nejrůznější turnaje, kde mohli předvést nabyté rytířské dovednosti. Účastnily se jich také šlechtičny, z nichž mnohá se pak stala dámou jejich srdce. Setkali se s nimi totiž ještě tentýž den při hostinách, jež celý obřad uzavíraly.   Robert Vlk