Pasování JAK SE ŽILO

Víte, že?

vztah mezi nováčkem a náčelníkem družiny. Opásaného obřad zavazoval k věrnosti. Rituál předání zbraně byl rovněž součástí korunovačních ceremoniálů panovníků. Nový král dostával církví posvěcený meč, který symbolizoval válečnickou moc a sílu. Tak v roce 791 Karel Veliký opásal mečem svého syna Ludvíka Zbožného při příležitosti jeho zvolení králem Akvitánie. Tentýž Ludvík Zbožný pak v roce 838 učinil svého syna Karla Holého králem a opásal ho „mužskou zbraní, tj. mečem“.

V církevní režii Při obřadném pasování dospívajících jinochů nebyla přítomnost kleriků vyžadována. Někdy se stávalo, že otce či panovníka, jenž měl pasovat, zastoupil místní biskup, ale především ze staršího období máme doloženy případy, kde se celý akt prováděl světsky. Duchovní však byli přítomni při výše zmíněných korunovačních rituálech. Biskupové či arcibiskupové žehnali novým panovníkům a posvěcovali nejen je samé, ale také jejich hlavní předměty denní potřeby, mezi něž patřil především meč. Při těchto okolnostech se používaly liturgické texty obsahující světící formule. Nejstarší z nich máme doloženou už v 10. století. Není to náhoda. Právě v té době byla Evropa ohrožována kočovnými Maďary z východu, islámskými Araby z jihu a loupeživými Vikingy ze severu. Zvláště ti poslední měli zvláštní zálibu v zesměšňování a vraždění Bohu oddaných kleriků, kteří se je trpělivě snažili přesvědčit o správnosti křesťanské víry. Tito duchovní hledali poslední naději u Boha a nemůžeme se divit, že i zbraně králů, knížat a posléze i řadových bojovníků, které sloužily k ochraně křesťanské obce, bývaly žehnány a svěceny.

Pasování vládců i bojovníků Až do poloviny 11. století nás prameny informují výhradně o pasování synů králů či knížat, případně zástupců nejvýše postavené šlechty. Počátkem 12. století se objevuje fenomén tzv. masových promocí, což znamená,

Zatímco ve starších textech se objevují výrazy předání meče, či opásání mečem, od 12. století se začínají objevovat výrazy učinit někoho rytířem, předání rytířského pásu. Tady už jde o onu elitní skupinu, do níž se člověk nerodí, ale do které může vstoupit.

že vedle kraleviců a princů začínají být pasováni i jiní, mnohdy řadoví bojovníci. Jeden z nejstarších případů se odehrál v Polsku. „Když v roce 1099 kníže Vladislav viděl, že jeho syn Boleslav již dosáhl květu svých let, udivoval rytířskými skutky a všem moudrým lidem v království se líbil, rozhodl připásat mu meč na den Nanebevzetí Panny Marie. Onoho dne nezůstal opásán rytířským pásem sám, z lásky a úcty k synovi dal otec totiž zbraně mnoha jeho vrstevníkům.“ V německých zemích najdeme nejstarší případ takovéto promoce roku 1125, kdy společně s Adalbertem Babenberským bylo mečem opásáno dalších 120 bojovníků. V roce 1135 k poctě svých synů učinil Roger Sicilský ze 40 dalších mladých mužů rytíře. Tyto masové promoce poukazují, že pasování – obřad, jenž byl v raném středověku spojován jen se syny vládců, se začíná šířit napříč elitní společností válečníků. S masovou promocí přichází další proměna. Dosáhnutí dospělosti už není podmínkou, byť stále zůstává jedním z časových faktorů předávání zbraně. Nešlo totiž už o to, dospět a stát se mužem, šlo o vstup do nové elitní skupiny válečníků, kteří si začali říkat rytíři.

čenskými změnami, s rozvojem feudálního systému a šířením církevních myšlenek. Odkdy se tedy klasický bojovník temných období stává uvědomělým rytířem, který se kromě světa války vyzná i v takových delikátnostech jako jsou pojmy milost, milosrdenství a láska? Latinské prameny, kroniky, legendy a listiny používají pro bojovníka i rytíře stejného výra-

SLÁVA V MOHUČI Synové Fridricha Barbarossy Jindřich a Fridrich byli pasováni na slavném dvorském sjezdu v Mohuči roku 1184. Třídenní sjezd tímto aktem vyvrcholil, po něm následovala jezdecká hra na způsob turnaje. Mnozí doboví kronikáři považovali tuto událost za přelomovou. I dnes ji historikové vnímají jako zásadní spojení císařského majestátu a rytířského způsobu života.

Kristův rytíř Objevení třmene proměnilo bojovou taktiku nově se tvořícího jezdectva. Zrození rytířstva jako určité sociální skupiny ve středověku ovšem souvisí nejen s technickými, ale také spole1/2018 7