VĚDA VE SLUŽBÁCH HISTORIE Kosti z Cough's Cave

Kanibalové, nebo umělci? Archeologové považovali pravěké obyvatele Británie za kanibaly. Potvrzovala to především řada lidských kostí se stopami zubů a nástrojů. Archeoložka Silvia M. Bello tuto představu poněkud upravila! Víte, že?

Z

ářezy na povrchu kostí dosud jasně dokazovaly, že se zdejší lidé v období mezi 17 až 12 tisíci lety před naším letopočtem rozhodně nezříkali konzumace svých bližních. Původní dojem ale částečně mění archeoložka londýnského Muzea přírodní historie Silvia M. Bello.

Pro jedlíka, nebo umělce? Rozhodla se totiž ohlodané lidské kosti podrobněji prozkoumat. Pod mikPodél celé jedné kosti se táhne poměrně pečlivě vyřezaný zubatý ornament 56

1/2018

roskopem. A dávno mrtvé fragmenty lidských těl se jí podařilo „rozmluvit“. Příběh, který vyprávějí, překvapivě nepojednává jen o kanibalech. „Na počátku mého průzkumu stála formální mikroskopická analýza stop „po zpracování“ svaloviny z lidského předloktí,“ říká Bellová. „Patrným rysem bylo několik zářezů a čar na povrchu kosti.“ Pod mikroskopem to už ale vypadalo jinak. Některé řezy byly vedeny v krátkých liniích vedle sebe, a to v místech, kde by nebylo zapotřebí při oddělování celých svazků svalstva třeba řezat. Podél kosti se také

táhla široká zubatá čára, která byla spíše malbou. Klikatý motiv byl pro soudobé umění typickým projevem. Zdálo se tedy, že spíš než práce nešikovného kanibalského řezníka byla kost materiálem pro umělce. Bellovou nález zaujal a rozhodla se prozkoumat i další vzorky. Fragmenty tří stovek lidských kostí pocházely z lokality Cough's Cave a byly datovány do magdalénia, pozdní fáze mladého paleolitu (cca 15 tisíc let př. n. l.). A prakticky všechny nesly na svém povrchu podobné stopy. „To, co na těchto lidských kostech vidíme, nejsou známky maso-zpracujícího procesu ani stopy zubů. Naopak jsou to nenáhodné obrazce, které pro nás mají zatím nepochopitelný význam,“ konstatuje Bellová. „Vytvářela je vždy jedna osoba, během jednoho sezení, a jedním nástrojem. O kontextu vzniku a důvodu těchto kreseb můžeme jen spekulovat. Podstatné je, že v tomto díle nevidíme chvatnou práci hladových řezníků, ale spíše důmyslný a důkladný projev poslední péče o tělo zemřelého,“ dodává archeoložka.   Radomír Dohnal V magdaléniu už lidé relativně běžně vytvářeli ze dřeva, hlíny, kamene či kostí svébytná umělecká díla

Foto: Bello et al, Wikimedia

Kosti byly dekorovány nejrůznějšími způsoby

Další průzkum, vedený už na forenzní bázi, domněnku potvrdil. Těla byla totiž upravována až posmrtně. „Nebyli zabiti ani nepadli v boji, umřeli většinou z přirozených příčin,“ říká Cris B. Stringer, který se na výzkumu podílel. „Je možné a pravděpodobné, že než o gastronomickou praxi se tu jednalo o komplikovaný pohřební rituál.“