Nejstarší lepidlo VĚDA VE SLUŽBÁCH HISTORIE Takto dopadla výroba oštěpu s použitím březového lepidla

Víte, že?

Archeologické nálezy z Holandska naznačují, že tuhé lepidlo vyrobené z březového dřeva bylo pravděpodobně aplikováno i při úpravách, opravách a impregnaci oděvů a jako dezinfekce v pravěké medicíně.

LEPÍ TO! Jak připevnit opracovaný pazourek k dřevěnému oštěpu, aby skutečně držel? Tento ryze praktický problém zkoumali už pravěcí neandertálci – a taky ho vyřešili!

Foto: Newyorker

E

xperimentální archeologové z Univerzity v Leidenu neztrácejí čas dlouhými diskusemi. Namísto dohadů o tom, jak moc má Homo sapiens neanderthalensis blízko k Homo sapiens sapiens, dávají přednost praktickým otázkám. Třeba jakým způsobem se před 200 tisíci lety vyráběly šípy a oštěpy. I když se to může zdát banální, způsobovala tato hádanka odborníkům po celém světě bolení hlavy. Jistě, vždy tu bude opracovaný pazourek tvořící ostrý hrot, a dlouhé ratiště oštěpu či tělo šípu vyrobené ze dřeva. Ryze praktická otázka, kterou nyní s úspěchem vyřešili Paul Kozowyk y y a Geeske Langejans, zní: „Jak e Langejans, ang j s ngeja ak onu zaostřenou část připojit střenou část p p j řeno á připojit na nosné těleso?“ é těleso?“ ěles ? les Pokud jste si v dětud jste si v dětte v dět ství hráli na indiány i na indiány ndián nebo pravěké lovce avěké lovce vě lovce ov mamutů, jistě už víte, ů, jistě už víte, j st íte, že připevňování kavňová ka vňování kamenné části ke dřevu část části ke dřevu ásti t evu není právě snadné. vě snadné. ě n dn A vytváření dutiny ření dutin en dutiny nebo zářezu může řezu můž ez může ůže ovlivnit pevnost pevnost evnost vrr šípu či vrhacího oštěpu. Hrot nesměl

narušovat let šípu a musel vydržet silný náraz na cíl. Experimentální archeologie si zakládá na rekonstrukčních metodách, při kterých se pokouší dosáhnout historicky věrného výsledku jen s nástroji, které byly známy našim předchůdcům. „Museli jsme si tedy pro upevnění pazourkových hrotů vystačit s tím, co měl k dispozici neandertálec,“ říká leidenský archeolog Langejans. „Což není právě snadné, protože se v archeologickém záznamu dochovalo jen minimum jím užívaných předmětů.“ Oba badatelé tedy zkoušeli sérii nejrůzj

nějších postupů, až se jim výběr zúžil na nejpravděpodobnější, byť poněkud překvapivou variantu. Pravěcí lidé používali pro zapevnění a fixaci pazourků – lepidlo! Jeho základem byl březový dehet, získaný suchou destilací. Ačkoliv zní tento proces velmi sofistikovaně, je možné ho docílit relativně snadno. „Předchozí pokusy badatelů nebyly úspěšné, získali buď jen malé množství březového dehtu, nebo žádný,“ říká Kozowyk. „Mělo se za to, že extrakce může být úspěšná jen tehdy, když dokážete efektivně Základem Zákla kontrolovat teplotu pravěkého lepidla byl plamenů.“ Oba badatelé ale dokázali „odhalit“ hned tři postupy, při kterých bylo možné získat optimální množství dehtu s minimem vynaložené energie. Jak? „Prostým otáčením odkorněné březové klády nad ohništěm,“ říkají oba experimentální archeologové. „Chtělo to jen trochu zručnosti. Neandertálci začínali pravděpodobně s těmi jednoduššími postupy. Až postupně z nich vytvářeli komplexní proces…“   Radomír Dohnal

březový dehet, získaný suchou desti destilací!

1/2018 51