V područí Avarů JAK SE ŽILO severně od Panonie, v té době obsazené germánskými Langobardy. Část Slovanů se oddělila, aby zamířila na jih, kde vytrvale ohrožovala území Byzantské říše. Tito předkové dnešních jihoslovanských národů postupně obsadili Balkánský poloostrov. V roce 567 došlo v Panonii k rozhodující válce mezi dvěma germánskými kmeny: Langobardy, sídlícími v Podunají, tedy zhruba v dnešním západním Maďarsku, a Gepidy, usazenými naopak v Potisí. V této válce bojovali coby žoldnéři také Slované a zainteresován byl rovněž byzantský císař Justin II. Oficiálně bojoval na straně Gepidů, jenže často spíš podle hesla „dva se perou a třetí se směje“ podporoval oba dva kmeny. Byla tu však ještě jedna strana, která z této války profitovala: Avaři!

Záhadní Avaři Avaři jsou sami o sobě záhadou, nejzáhadnější je však jejich původ. Existují rozličné teorie, jisté však je, že přišli v 6. století ze středoasijských stepí, z oblasti mezi Volhou a Dunajem. Tedy zhruba ve stejné době, kdy docházelo ke slovanskému stěhování. Avarské kmeny byly namíchány z různých etnik, pravděpodobně ale převažovala ta indoevropského původu. Dorazily k černomořskému pobřeží, tedy do sousedství Byzantské říše. A právě tam vyslali roku 558 poselstvo. Avarští vyslanci, každý s dvěma pletenými copy ozdobenými drahými sponami, vzbudili v Konstantinopoli rozruch. Nejen svým zvláštním

vzhledem, ale i svou žádostí. Chtěli území, na němž by se mohli usatek dit, a poplatek za erní ochranu severní hraské nice Byzantské říše. Tehdejší císař vní Justinián první žádost odmítl, ale na l ž d druhou přistoupil. Požadovaná suma nebyla pro bohatou říši zas tak velká a Byzantinci měli zaručenou alespoň jakousi ochranu. Právě tak se Avaři v roce 562 usadili na dolním Dunaji.

Avarský kaganát Poté, co císařův nástupce Justin II. odmítl Avarům platit tribut, naštvaný nomádský kmen se v již zmíněné válce mezi Langobardy a Gepidy přidal na stranu Langobardů. Avarská pomoc však nebyla nezištná. Žádali celé území Gepidů, tedy údolí řeky Tisy a k tomu navrch desetinu všeho langobardského dobytka! Náčelníkovi Alboinovi nezbývalo nic jiného, než souhlasit.

Avaři měli ve zvyku novorozeňatům svazovat h hlavičku, čímž se prodlužovala jejich lebka (kresba nálezu z avarského hrobu) Gepidy nakonec Langobardi porazili v roce 567 i bez výraznějšího přispění Avarů. Přesto v však Avaři získali více, než žádali. Langobardi, kteří se chystali na odchod do severní Itálie, jim totiž smlouvou přenechali Panonii, tedy celé své území. Již rok po válce ji vyklidili a odešli si založit do severní Itálie nové království. Dodnes je po nich pojmenována oblast Lombardie. Avaři tak získali území Gepidů i území Langobardů. Pod vedením kagana Bajana († 602) si založili svůj stát, kaganát. Právě tato událost bývá považována za konec stěhování národů.

Jen díky franské Fredegardově kronice ze 7. století víme o kupci Sámovi a slovanských bojích s Avary

Spojenci, či jejich poddaní? Vraťme se však k původní otázce. Jaký byl skutečný vztah mezi Slovany a Avary? Franská kronika tzv. Fredegara ze 7. století jej popisuje následovně: „Hunové (tj. Avaři) přicházeli často každoročně k Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů

HROBY PROMLOUVAJÍ O soužití Avarů se Slovany nás informuje nejlépe archeologie. Především pohřebiště na jihozápadním Slovensku obsahují jistý počet žárových popelnicových hrobů a především větší počet hrobů kostrových. Zatímco Slované pohřbívali žehem, Avaři zemřelé ukládali do hrobů. Vedle nich kladli jejich atributy: zbraně, ozdobné opasky, osedlané koně válečníků, šperky a ozdoby žen. Způsob kostěného pohřbívání však někteří Slované od Avarů přejali. A nejen to. Na bývalém území avarského kaganátu existují žárová pohřebiště Slovanů obklopená kostěnými pohřebišti Avarů. Což dokládá

teorii, že Slované si i uprostřed kaganátu uchovali své zvyky a tradice. Vzhledem tomu, že i v Mikulčicích druhé poloviny 7. století našli archeologové předměty známé z avarských pohřebišť, lze zdánlivou nesmiřitelnost obou etnik vyvrátit. Slované i Avaři také shodně věřili ve vampýry. Mrtvým, kteří škodí živým, se snažili stejným způsobem zabránit k návratu mezi živé. Oddělovali jim po smrti končetiny, nebo je svazovali do kozelce. Tyto pohřební tradice nacházíme jak na avarských, tak i slovanských pohřebištích. Hrob avarského válečníka i s jeho koněm

1/2018 49