Alžběta Durynská POZORUHODNÉ OSUDY Varování V Marburku si nechala postavit dům ze dřeva a hlíny v blízkosti františkánského kláštera. Připojila se k řádu sv. Františka. Fráter Burkhard jí ostříhal vlasy, oblékl do šedého hábitu a opásal provazem. Chudým ten den rozdala 500 marek. Vzápětí se oddala práci v nemocnici. Dosud ji vykonávali mniši, ona prosadila, aby se chudým a nemocným mohly věnovat i ženy. Nechala zřídit tři nemocnice: na úpatí Wartburgu, v Gothě a v Marburku. Fiasko včas odvrátil její zpovědník Konrád: „Nemůžeš neuváženě vše rozdat, jinak nezůstanou peníze na vedení špitálů.“ Pochopil, že almužny podporují žebrotu, ale chudobu neodstraní. Alžbětu už trápila jen jediná věc: jako františkánka nemohla mít u sebe své děti. Hermana a Žofii poslala na zámek Kreuzburg a nejmladší Gertru-

Víte, že?

Status Alžbětina místa narození si přisvojují hned dvě města. Na Bratislavském hradě královská rodina žila, maďarský Sárospatak je zase tradičním sídlem uherských královen. V Sárospataku se na počest světice konají oslavy s hranými výjevy z jejího života

du do ženského kláštera premonstrátek v Altenburgu.

Smrt světice Askeze a obrovské nasazení Alžbětu vyčerpaly. Smrt však očekávala s radostí. Všechen majetek, který jí zbyl, odkázala chudým. Nechala si jen oděv, ve kterém chtěla být pochována. „Přijde čas, kdy Pán Bůh povolá k sobě všechny věrné,“ říkala před smrtí. Zemřela za úsvitu na 17. listopadu 1231 – v pouhých čtyřiadvaceti letech. Lidé, kteří se s ní chtěli rozloučit, přicházeli z celého širého okolí. Uctívání se však změnilo v nepřístojnosti. Mnozí z jejího těla strhávali oděv, stříhali ho a brali s sebou jako relikvii. I proto museli truhlu uzavřít a mrtvou rychle pochovat. Už za čtyři roky ji papež Řehoř IX. prohlásil za svatou. Kanonizace se uskutečnila na základě padesáti devíti

zázračných uzdravení, která zaznamenal její zpovědník. Zachovaly se též výpovědi jejích čtyř komorných, svědčících o skutcích milosrdenství. Slavnosti exhumace, stanovené na 1. května 1236, se dle historických pramenů zúčastnilo přes milion lidí, což je na 13. století téměř neuvěřitelné! Nejpočetnější zahraniční výprava pocházela z jejího rodného Uherska. Nejvýznamnější osobností byl ale římský císař Fridrich II. – tedy právě ten, kterého coby nápadníka mladá vdova kdysi odmítla. Když truhlu s jejími ostatky složili před oltář, císař vzal ze své hlavy korunu a zvedl ji nad Alžbětinu rakev se slovy: „Zde na zemi jsem tě za císařovnu korunovat nemohl – nyní však přijmi tuto korunu s veškerou úctou jako nesmrtelná královna v Božím království.“ Alžbětiny relikvie byly přeneseny do kostela svaté Alžběty v Marburku.   Marián Šimkulič a redakce

Hrad Wartburg, místo, kde Alžběta žila se svým manželem a dětmi

Podle jedné z legend se prý chléb, který nesla chudým, proměnil v růže 1/2018 47