Maorové NÁRODY SVĚTA jí nasednout do jejich lodice. To se ale místním vůbec nelíbí! Sotva námořník doskočí na dno veslice, klesá do moře s rozbitou hlavou. Když se jej kolegové pokusí zachránit, zabijí Maoři ještě další tři muže z Tasmanovy posádky. První kontakt, jehož výsledkem jsou čtyři mrtví, kapitána netěší. Zvedá kotvy a odplouvá. Místo v mapách zaznačí jako Moordenaarsbaai, tedy Zátoka vrahů. Fungovalo to. Lodi se pobřeží Nového Zélandu pokud možno vyhýbaly dalších sto let. Válečný tanec haka, který měl nepřátele zastrašit a bojovníkům dodat odvahu, je součástí maorské kultury dodnes – objevuje se před zahájením zápasu v ragby! hrozbu. Pokusí se obě lodě „vyděsit“. Jindy efektivní metoda, tedy nájezd několika veslic s potetovanými bojovníky, doprovázený troubením Barbarské hordy ze Zélandu a výstražnými ohni na pobřeží, však tentokrát vůbec nefunguje. Abel to Maorští obyvatelé, byť byli považomá jen za trochu nezvyklé uvítání váni za primitivní domorodce, se a odpoví dělovou salvou. nezalekli velkých lodí, mušket, děl Maorové teď rozhodně nemají poani koní. Dali Britům na srozuměnou, chyby o tom, že na lodích připlouvá že hrát se bude podle jejich pravidel. neznámé zlo. Druhý den svůj manévr Postupná naturalizace Evropanů zopakují. Odváží se až k lodím, které na ostrovech tak nabývala dočista oťukávají palicemi. Jsou dřevěné, stejodlišné podoby než dosud kdekoliv ně jako jejich! A uvnitř plovouna světě. Zatímco v Severní cích chýší vidí i nezvykle a Jižní Americe se příchobílé bojovníky… dem bílého muže datuje Maorské Holandské námořkonec původních dokmeny vyzbrojené níky pak podruhé morodých civilizací, mušketami dokázaly zklame jejich Maorové si navzdoodhad. Zvědavý dory vnějšímu tlaku morodý průzkum dokázali udržet si vyloží jako přáintegritu, a zůstali vání telské pozvání na neporaženi a nechtěpevninu a chtězotročení prakticky na polovinu až do dnešních dní. A paradoxně to byli kolonizátoři z celého světa, kteří tu nakonec přežívali v rezervacích a báli se o život. o evropskou formu zkulturnění nebo snad přímo kolonizaci.

zredukovat svou vlastní populaci

První setkání se nepovedlo Když v prosinci roku 1642 na pobřeží Nového Zélandu u dnešní Zlaté zátoky zakotví dvě velké lodě, jsou Maorové překvapení. Obě plavidla vypadají úplně jinak, než jejich katamarány poháněné vesly. Netuší, že plachetnice Heemskreck a Zeehaen nesou expedici holandského mořeplavce Abela Tasmana. A tak udělají to, co vždycky, když narazí na neznámou

Kanibalské hody jako odplata Změnil to až mořeplavec a objevitel James Cook. V rámci své první expedice zmapoval pobřeží Nového Zélandu a navázal první kontakty se zdejšími domorodci. I když jejich řeči nerozuměl, pochopil, že chtějí směňovat zboží. Úspěšná spolupráce ale vzala za své při Cookově druhé výpravě v roce 1773. Tehdy se totiž člen posádky Jack Rowe pokusil zajmout několik domorodců. Nabídku na dlouhou projížďku v podpalubí si Maorové vyložili správně. A neměli radost… Když se za pár dní Rowe s dalšími muži vydal na pevninu, aby nabrali zásoby, všichni zmizeli beze stopy. Záchrannou misí byl pověřen James Burney a několik námořníků. Netrvalo dlouho, a narazili na několik opuštěných kánoí, ve kterých se nacházely osobní věci předchozí výpravy. Oblečení, zbraně a také… lidské ruce. Záchrana se pak ru změnila v závod o žizměn vot – když se Burney po hrůzném objevu p stal svědkem celé s kanibalské hostiny! k Přátelé námořníci, P kteří se vypravili k na ostrov pro jídlo, n se sami stali potras vou. Několik stovek v Maorů je hnalo až M k moři, a vyvázli jen k s velkým štěstím. s  Umění dřevořezby se p předávalo z generace na generaci. Od adeptů se vyža vyžadoval nejen talent, ale i po i poslušnost vůči mistrovi a urozený původ 1/2018 31