JAK SE ŽILO Hříšní lidé města pražského Podsaditému kriminalistovi Františku Dlaskovi fyziognomicky odpovídá Josef Vinklář neboli inspektor Bouše

v nichž pracovalo na 3 000 lidí. Výbuch dělostřelecké munice způsobil zranění 650 lidem a přes 200 pracovníků zahynulo.

Policejní řemeslo mu bylo vším Boleveckou tragédii, která inspirovala Karla Čapka k napsání románu

Krakatit, vyšetřoval právě Vaňásek. Ve vzpomínkovém článku, který vyšel po radově smrti v únoru 1938, napsal novinář František Gel, že „už tam se osvědčil jako muž spravedlivý, lidský a neohrožený, když se postavil vůči nátlaku vídeňského ministerstva a proti rozkazu rakouského hlavního stanu a prokázal, že bolevecká ka-

tastrofa nebyla způsobena sabotáží. Zachránil desítky nevinných lidí před žalářováním a skupinu nařčených p před smrtí.“ Do Prahy se Vaňásek vrátil p po převratu. Jeho mimořá řádné schopnosti byly o oceněny, když ho prezident republiky jmenoval 26. července 1923 prostřednictvím dekretu vrchním policejním radou. Byl zařazen na Pol licejní ředitelství v Praze a  a pro svoje výjimečné krim kriminalistické vlohy byl pověře pověřen zastupováním ministerského rady Knotka. Po jeho odchodu do výslužby se stal jako vládní rada přednostou IV. bezpečnostního oddělení. Do jeho pravomoci spadala veřejná bezpečnost, mravnostní policie, policejní věznice, ztráty a nálezy a Všeobecná kriminální ústředna. Podle Františka Gela byl Vaňásek až fanaticky pilný a pracovitý, přísný na sebe i na své podřízené. Policejní řemeslo mu bylo vším, měl údajně

JAK POHOSTINNÁ BYLA JEDOVÁ CHÝŠE? O legendárním pražském podniku, který stával v těsném sousedství s kostelem sv. Apolináře a kde se scházela pražská galerka, koluje mnoho mýtů. Jedová chýše údajně existovala již ve 13. století. Původně se jí říkalo krčma Na vinici, neboť všude kolem na albertovských stráních se pěstovala vinná réva a ještě dnes tu najdeme její dávno zplanělé pozůstatky. Podle legendy do krčmy jednoho dne vešel král Václav IV. v přestrojení za dvorního šaška v doprovodu svého kata a mezi zdejšími štamgasty objevil dva lotry, kteří se jej svého času pokusili ve Vídni otrávit. Král se rozhodl pro odvetu: katovi přikázal, aby jim namíchal do vína pořádný utrejch. Krčma rázem dostala nový název – Jedová chýše. Jiné vysvětlení nám zanechal novinář Egon Ervín Kisch. Podle něj získala pojmenování díky studentům medicíny, kteří v blízkých špitálech pracovali s jedy. Když byli zvlášť rozkurážení, přinesli si z blízké patologie mrtvolu a tančili s ní. Dovádět sem chodily i porodní báby a ošetřovatelky, mísili se tu Češi s německými buršáky.

14

1/2018

Jedovka zažila i mezinárodní skandál, když se v ní v roce 1904 pokusil skrýt Mathieu, bratr kapitána Alfreda Dreyfuse, odsouzeného ve Francii pro údajnou vlastizradu. Mathieu byl stíhán za spoluvinu a oba bratři měli být za trest deportováni na Ďábelské ostrovy. Úkryt ale vyzradil jeden z místních mladíků špionce, Mathieu byl zatčen a hospoda vytlučena. Přesto fungovala ještě ve dvacátých letech, kdy se do d ní stahovala hlavně pražská spodina, zlodějíčci, pasáci a prostitutky. Zpráva z roku 1925 ale praví, že sem občas zavítali i intelektuálové a umělci. Mladý básník Vladimír Holan se tu seznámil s o sedm let starší Františkou Švehlovou, která rovněž psala básně. Malíři sem chodili malovat karbaníky; možná, že mezi nimi byl i začínající František Tichý. Nízký domek se šindelovou střechou byl zbořen kolem roku 1933 a na jeho místě postavil architekt Josef Kalous funkcionalistický

Jedová chýše byla zbořena v roce 1933 činžovní dům. Uvnitř objektu ale přece jen nalezneme kousek Jedové chýše – byl tam totiž přenesen sloup z interiéru hospody. Josef Vinklář alias inspektor Bouše vzpomínal, že se při natáčení seriálu dozvěděl, že v „Jedovce“ byly přímo ve stole jamky, které sloužily jako misky, do nichž se nalévala polévka. Od stolu vedl řetízek, na kterém visela lžíce. Když host dojedl, hostinský hadrem otřel lžíci i jamku a bylo připraveno pro dalšího štamgasta.