Klementina Kalašová NEOBYČEJNÉ OSUDY

Víte, že?

Jaroslav Vrchlický se dlouho nemohl z Klementininy smrti vzpamatovat, věnoval jí jednu ze svých nejkrásnějších lyrických sbírek È morta.

Klementinu Kalašovou miloval i „citový smolař“ Jaroslav Vrchlický

do Petrohradu a přislíbí angažmá v Mariinském divadle – carské opeře. To se nedá odmítnout! Petrohradem je Klementina nadšená. Líbí se jí všechno – město i moře, u nějž je poprvé. Do opery ale chodí zatím jen jako divák, jak píše rodičům do Roudnice. Čas běží a angažmá v opeře nepřichází. Občas ji pozvou k vystoupení na koncertě. Klementina se mezitím učí rusky a studuje zpěv u Švédky Henrietty Nissen-Salomonové, s níž se seznámil Bedřich Smetana za svého pobytu v Göteborgu. Zapisuje se také ke studiu baletu. Pak jednou dostává nabídku od klavíristy a skladatele Antona Rubinštejna na velký společný koncert v Moskvě. Konečně zažívá úspěch, ovace neberou konce. Dostává se jí v Rusku prvního veřejného uznání. A znovu doufá v angažmá v carské opeře. Už se jí tu nelíbí, je jí třiadvacet, uvažuje i o návratu domů. Na poslední chvíli se v divadle rozhoupali a nabídli jí pohostinské vystoupení v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. Klementinin debut je velkolepý, všechny noviny se nad jejím hlasem i výkonem rozplývají nadšením. Na úspěchu se částečně podílí i český dirigent působící v Petrohradu Eduard Nápravník. Jako host Klementina účinkuje i v dalších operách. Konečně vedení opery přichystá tříletou smlouvu. Chce si mladou umělkyni udržet. To, po čem tak dlouho toužila, je na dosah. Klementina ale mění plány! Ostatně nebude to naposledy… Smlouvu odmítne a kvapně odcestuje do Londýna. V Petrohradě je pozdvižení, nikdo to nechápe. Mohly za to intriky v divadle? Měla ale

Klementina jistotu, že bude skutečně dostávat role, po nichž toužila? Ta smlouva prý nebyla vůbec tak jednoznačná. A hlavně – vše trvalo tak dlouho! Lze se divit, že přijala nabídku na angažmá v italské opeře v Londýně?

Hned v prvním představení v londýnské Covent Garden 30. května 1874 ji publikum přijalo skvěle, i když mentalita anglického publika se Klementině zdá jiná. Smlouvu dostává na tři roky. I tady se v divadelním zákulisí intrikovalo, ale brzy se vše uklidnilo. Klementina dostává nádherné role, nejen v italských operách. Je spokojená. Jak ráda by ale Londýn vyměnila za Prahu. Kdyby tak přišly nabídky alespoň na pohostinská vystoupení. Nedočká se… A pak se před ní objeví nabídka do La Scaly. Nemůže odmítnout, italskou operu miluje. V Miláně se seznámí s o šestnáct let starší Terezou

Stolzovou, skvělou interpretkou Verdiho oper. Ale že by se z nich staly kamarádky či spolu zpívaly v Aidě, jak se v mnoha materiálech uvádí, prý pravda není. Tereza Stolzová ji představila i Verdimu. Seznámit se s ním byl Klementinin sen. Údajně s ním podnikla turné po Itálii. Nějaké bližší vztahy? To už by byly pouhé spekulace… Úspěchy v Itálii, ale i v dalších evropských městech jsou tak mimořádné, že si jich všímá i tisk v Čechách. Hudební časopis Dalibor dokonce vyzývá vedení Prozatímního divadla, aby Klementinu konečně pozvali k vystoupení do Prahy. Ve svých devětadvaceti letech tak v Praze poprvé dvakrát vystupuje. Z jejího úspěchu se raduje řada přátel, mezi něž patří i Vojta Náprstek, Jan Neruda či Julius Zeyer, s nímž si pravidelně píše nejen ona, ale také její mladší sestra Marie. Tajně ji také miluje básník Jaroslav Vrchlický. Jak rádi by ji všichni viděli v Praze v Prozatímním divadle! Jenže žádná taková nabídka nepřichází. A tak Klementina opět odjíždí. Nastupuje na loď a cestuje do Spojených států. Prý neměla zajištěné ani žádné smlouvy. Je odvážná! Zpívá pro

V New Yorku zpívala například postavu pěvce Orfea v Gluckově opeře Orfeus a Eurydika roku 1882

Další z nadaných sester Kalašových – spisovatelka a překladatelka Marie Kalašová (1854–1937)

První úspěchy střídá stesk po domově

1/2017 63