OBRAZEM Zimní sporty

NORSKÉ LYŽE Léto roku 2014 bylo dlouhé a výjimečně teplé. Tát začal i ledový příkrov na horách. To znamená jedno jediné: ledovcoví archeologové mají pohotovost. A skutečně – jedním z objevů, které se jim podařilo zajistit v Reinheimenském národním parku před zkázou, byly i skvěle zachované lyže staré zhruba 1300 let. Nejen, že exemplářů z tohoto období je v Norsku jen zhruba dvacet, Reinheimské lyže jsou navíc jako jediné zcela kompletní! Měří 170 centimetrů na délku a 15 centimetrů na šířku. Uprostřed mají prostor pro chodidlo s otvorem na jednoduché vázání vyrobené z proutí a kožených řemínků, které drželo botu na lyži.

Tyto lyže samozřejmě nesloužily k producírování se po sněhu. Už lovci doby kamenné věděli, že ostrůvky sněhu ve vysoké nadmořské výšce lákají soby, kteří sem prchají před horkem a dotěrným hmyzem. Lovci číhali v závějích na kořist a vše, co během lovu ve sněhu poztráceli, nebo museli narychlo opustit – ať už šlo o šípy nebo další vybavení, led skvěle zakonzervoval až do dnešních dob. Lyže po zrestaurování. Ačkoli šlo o primitivní model, při pohybu v prašanu poskytoval stabilitu i solidní rychlost

DLOUHÁ PRKÝNKA Lyže v prvé řadě sloužily lovcům k transportu po zasněžených pláních. Samotné slovo ski je ze staré norštiny a označuje kus dřeva. Nejstarší nalezené lyže pocházejí z 6. tisíciletí př. n. l. Prodlužovaly se, zkracovaly, ale tvar zůstal víceméně stejný. Jejich cíleně rekreační využití přišlo až se začátkem 20. století. První vázání, díky němuž mohl „běžkař“ zatáčet, neboť uchycena je pouze špička boty, vynalezl Nor Sondre Norheim. Podle kraje, v němž

žil, se jmenuje Telemark. Další vylepšování dalo vzniknout sjezdovému lyžování – za tento vynález svět vděčí Čechorakušanovi Matyáši Žďárskému. Není tedy divu, že obrazy z historie zachycují vše, jen ne turisty. Další z romantizujících obrazů z norské historie – dvojice chrabrých Seveřanů odváží chlapce do bezpečí – jak jinak, než na lyžích….

Reklama německého výrobce lyží z roku 1910

PRVNÍ SJEZDAŘ Matyáš Žďárský se narodil ve vesničce Kožichovice u Třebíče, ale osud ho zavál mnohem dál – nejprve na studia malířství do Mnichova, později na polytechniku do Curychu. V mládí hodně cestoval, věnoval se tehdy módnímu létání, a poté, co se usadil na horské usedlosti v rakouském Lilienfeldu, začal nadšeně i lyžovat. Lyže-běžky, které si objednal z Norska, alpským podmínkám nevyhovovaly, proto se rozhodl je vylepšit. V roce 1890 po sérii pokusů sestrojil postranní, silně odpružené ocelové vázaní, s nímž se mu lépe zatáčelo. Toto první „sjezdové“ vázání si nechal i patentovat. Vypiloval odlišný styl jízdy, díky němuž mohl snáze zdolávat příkré alpské svahy. Založil dva lyžařské spolky, sepsal příručku o lyžování, pořádal výukové kurzy i první závody ve sjezdu a slalomu. Obhájil titul nejlepšího sjezdového lyžaře! Za první světové války školil c. k. vojáky v lyžování a později fungoval jako lavinový expert. Matyáš Žďárský (1856–1940) na lyžích někdy kolem roku 1905 – tehdy se jezdilo jen s jednou hůlkou, kterou Žďárský opatřil hákem, aby se mohl při výstupu zachycovat o stromy

48

1/2017