Pád Konstantinopole SLAVNÉ BITVY

Víte, že?

KONSTANTINOPOL

Počátky hlavního města Byzantské říše sahají až do 7. století př. Kristem, kdy byla na jeho místě založena řecká osada Byzantion, nazvaná podle svého zakladatele Byzanta. Na tomto místě pak císař Konstantin Veliký (306–337) založil tzv. Nový Řím, který byl později přejmenován po svém zakladateli. Už 11. května roku 330 bylo město slavnostně vysvěceno. Od počátku Konstantinopol chránily dvojité hradby o celkové délce asi dvaceti kilometrů zvědavost. Tu se rozhodli křižáci ukojit propagační plavbou. Nalodili prince Alexia na jednu z galér a za výkřiků „pohleďte na svého přirozeného pána“, obepluli městské hradby. Alexios všechny ubezpečil, že ho ve městě uvítají, jak se sluší a patří. Měšťané z hradeb a střech domů sice zaujatě pozorovali loď s byzantským princem, nicméně odmítli kohokoliv z výpravy vpustit do města. Na otázku křižáků, zda uznávají prince svým pánem, odpověděli, že ne. Nikdo o něj neměl zájem. Zahanbený Alexios se vrátil do křižáckého tábora s nepořízenou. Nejde-li to po dobrém, půjde to po zlém! Hned 5. července křižáci zaútočili proti hradbám a věžím konstantinopolského předměstí Galaty. Překážku v podobě mohutného řetězu, který bránil vjezdu do přístavů Zlatého rohu, se Benátčanům podařilo přetrhnout. O dva dny později křižáci Galatu obsadili a utábořili se v ní. Bylo rozhodnuto, že zatímco křižáci budou ztékat konstantinopolské hradby po souši, Benátčané zaútočí jak nejlépe dovedou: z moře! Dóže nařídil za tím účelem vybudovat žebříky a lávky, které byly posléze přivázány ke stožárům. Sloužily k obléhání hradeb. Na nákladních lodích byly upevněny praky a katapulty, které bez ustání vrhaly střely na hradby a do města. Rytíři se přesunuli k severní části hradeb, poblíž Blachernského paláce, kde si založili tábor. Mezitím na válečných korábech připluli i Benátčané,

kteří započali z moře několikadenní útok. Když slepý dóže zjistil, že se jeho lidé do boje příliš nehrnou, rozhodl se pro nevídaný čin. Rozkázal posádce své lodě, aby zamířila ke břehu. Celou dobu stál na přídi s praporcem sv. Marka. Poté nařídil, aby ho přenesli na břeh a sám se vydal proti mohutným hradbám. Zahanbeným Benátčanům nezbývalo nic jiného, než následovat svého vůdce!

Na straně Řeků nejudatněji bojovala obrana složená z Dánů a Angličanů, tzv. varjažská garda. Té se také podařilo zastavit útok, nicméně oheň založený Benátčany způsobil požár, který zničil více než 50 hektarů města. Proti křižákům se 17. července konečně postavilo mnohem početnější byzantské vojsko. Kupodivu však nezaútočilo, naopak se na rozkaz císaře Alexia III. stáhlo zpátky za

SCHOPNÍ BENÁTČANÉ Benátčané rozuměli lodím jako málokdo – a uměli toho využít. Dokládá to i popis Roberta z Clari, jednoho z účastníků kruciáty. Poté, co obsadili Galatu, dal benátský dóže postavit naprosto úžasné a nádherné obléhací stroje. Nechal totiž přinést ráhna, která drží plachty korábů a která měla na délku nejméně třicet sáhů. Dal je pevně svázat a silnými provazy připoutat ke stěžňům a nechal přes ně postavit pevné

lávky opatřené po stranách zábradlím z provazů. Lávky byly tak široké, že po nich mohli projít tři ozbrojení rytíři vedle sebe. Dóže pak nechal mostky po stranách dobře vycpat a pokrýt hrubou vlněnou látkou a plátnem, aby se ti, kdo odtud budou útočit, nemuseli bát střel z kuší a šípů. Na každé nákladní lodi pak stál prak, který bez ustání vrhal střely na hradby a dovnitř města.

Benátčané ztékají zdi Konstantinopole (miniatura z 13. století)

1/2017 27