JAK SE ŽILO Věštění ve starověkém Řecku

BOŽSKÝ PRAMEN Ještě větší míru božské inspirace vykazovali kněží Apollónovy věštírny v Klaru v Malé Asii nedaleko Smyrny. Zdejší orákulum vzkvétalo hlavně ve 2. století, v době, kdy ostatním věštírnám řeckého světa už hrozil postupný úpadek. Ve starověku však byly její výroky vysoce hodnoceny a pamětní nápisy zmiňující tuto lokalitu a její předpovědi se dokonce našly až v Dalmácii a Británii. Písemné prameny se shodují na velmi neobvyklé věštecké proceduře. Kněz se prý pouze seznámil s počtem žadatelů, poté sestoupil do sluje, napil se z podzemního pramene – a začal dávat odpovědi na otázky, které ani neznal! A to dokonce ve verších! Jak to bylo možné, samozřejmě nevíme. Při vykopávkách však byl pod základy chrámu odhalen menší podzemní prostor s přístupovými chodbami. Vysoká hladina spodní vody potvrdila existenci pramene.

INKUBACE A ONEIROMANTIE V Řecku také existovaly věštírny, které využívaly principu inkubace. Návštěvník-tazatel se po vykonání předepsaných rituálních úkonů ve svatyni uložil ke spánku, v němž ho dle všeobecné víry navštívil bůh či héros a vyjevil, co si přeje nebo co se stane. Tento druh předpovídání budoucnosti byl ve starověku populární zejména mezi boháči a intelektuály, kteří se jinak k rituálům ostatních zavedených věštíren stavěli skepticky.

Mezi nejslavnější věštírny tohoto typu patřil Amfiaráeion u městečka Oropos, na hranicích Attiky a Boiótie a Levadia v Boiótii.

Budoucnost zjevená ve snu

Reliéf zobrazující inkubaci nalezený v Amfiaráeionu

Vševědoucí inspirace POPEL A DÝM Kromě zavedených věštíren však ve starověkém světě, Řecko nevyjímaje, existovali i profesionální věštci. Šlo jednak o jakési „vyvolené“, jimž byly věštecké schopnosti darovány božstvy. Často mluvíme i o celých rodech, jejichž členové si po generace předávali tajemství výkladu různých znamení, která naznačovala boží vůli. Tito věštci předpovídali především z dýmu a popela zvířat spálených při oběti bohům. Mezi jejich zákazníky patřily nejen soukromé osoby, ale často i jednotlivé státy. Například řecká vojska se vždy před bitvou tázala bohů, zda zvítězí,

Socha boha Apollóna

22

1/2017

jestli mají zaútočit Ohnivá a podobně. Také oběť jednu z nejdůležitějbohům ších bitev starověké řecké – a vlastně i evropské – historie ovlivnili věštci a jejich předpovědi. Před bitvou u Platají mezi Řeky a Peršany v roce 479 př. n. l. zjišťoval vůli bohů v řeckém táboře Teisamenos, v perském Hegesistratos a Řekům přeběhlým k Peršanům pak Hippomachos. Všichni tři pocházeli z Řecka a šlo o věštecké hvězdy první velikosti. Oběma stranám se dostalo jednoznačné předpovědi – jednozn kdo zaútočí první, prohraje. p Po celých deset dní pak obě vojska stála proti sobě a nikdo se neodvážil a nik zahájit boj. Teprve zah poté se perský velitel po Mardonios rozhodl M zaútočit – a dopustil se smrtelného omylu. Perská armáda byla poražena a on sám v bitvě padl. v Řecký a perský bojovník v bitvě u Platají bojov