NA VLASTNÍ OČI

Tanec smrti

Nenasytná smrtka Nezáleželo na společenském postavení či bohatství – uniknout jí nemohl nikdo. Divoké a morbidní tance umrlců ovládly středověkou Evropu, která se tak moc bála vlastní „bídné smrtelnosti“

D

anse macabre, Totentanz alias Tanec smrti patřil na přelomu středověku a novověku k oblíbeným výtvarným námětům. Smrt-kostlivec v něm vede do posledního tance své oběti – ať už jde o panovníky, měšťany, duchovní či chudáky. V duchu motta Memento mori čili „Pamatuj na smrt“ měli lidé přijmout blížící se konec a obrátit se k pokání, ctnosti a mravnosti. Proč? Právě v té době Evropou procházelo několik strašlivých morových ran, včetně pandemie černé smrti, která za sebou zanechávala statisíce mrtvých v hromadných hrobech. Nikdo si nemohl být jistý, že se ráno neprobudí s boláky na těle, že přežije další den… První takový tanec smrti nacházíme v Auvergne, kde třicet párů tančí na nástěnné malbě vytvořené někdy mezi roky 1410 až 1425. Další se objevil na zdi pařížského Hřbitova neviňátek. Rozšířil se i do německy mluvících zemí – švýcarské Basileje, německého Lübecku a odtud dál na východ. S až masochistickým zalíbením, které je ostatně křesťanství velmi blízké, ovládl zdi kostelů, hřbitovů i kostnic…   Vendula Borůvková

1

2

8

14

Foto: Wikimedia

Znovu se tance sorti vynořují v období „makabrózního“ a exaltovaného baroka – z té doby pochází i tato německá ilustrace

18

1/2017

9

15